Jeden prostý smolař se s rodinou vydává do lesů, aby unikl moru. Je užitečné porovnat obě verze této možná nejpůsobivější povídky Adalberta Stiftera: neuhlazené původní znění Smolařů z roku 1849, kterému leckdo dává přednost, se tu konfrontuje „studiovým zněním“ textu z Pestrých kamenů nazvaného už Žula; v něm se Stifter blíží klasickému ideálu. Kdokoliv si přečte tuto knihu, bude vědět víc o jedné i druhé duši, které obě přebývaly ve Stifterově nitru.