„Vše, co může být řečeno o této knize, je jen tápáním ve tmě. Člověk musí knihu přečíst sám, řádek za řádkem, aby viděl, jak se zde často z půvabného spolubytí ironie a piety vynořuje hrozící přísnost Posledního soudu. Touto knihou se dokonale blíží velkému, nadčasovému a prorockému umění Dantovu, Hölderlinovu. To, co zůstalo odepřeno jedné užvatlané generaci, na čem extaticky vykrvácí, vstupuje v těchto útržcích jako umělecké završení do našich dnů.“ (Hans Sahl, leden 1927)

„… tak vznikne stejná atmosféra hrůzy a utrpení, které byly (hrozivě a strašidelně) cítit v Procesu. Zeptáte-li se mě však, které z těch dvou děl je „hezčí“, tak musím přiznat, že Zámek. Neboť v tomto díle je velký vypravěč Franz Kafka pohádkovým básníkem, jehož dřívější menší díla je zde možné vytušit. V tomto pohádkovém románu se nacházejí kouzelné stránky i zvláštní humorné stránky, které ve čtenáři vyvolávají hrůzu a smích zároveň.“ (Ludwig Winder, leden 1927)