Předkládaná kulturní studie je nejobsáhlejší sbírkou českých lidových tanců, jak je Alfred Waldau nalezl po polovině 19. století. Je však víc než to: protože byly sebrány v době, kdy tyto tance byly ještě namnoze „tanci na zpěv“, netancovaly se tedy na hudbu hranou hudebními nástroji, nýbrž na písně, nabízí nám ještě nádavkem i nesmírně půvabnou antologii české lidové poezie

„Ano, hudba, zpěv a tanec byly jeho jedinými utěšiteli, jedinými ochránci národa v utrpení; jenom ony činily tvrdou pozemskou existenci snesitelnou, ba dokonce milou a hodnou toho, aby byla žita… Bolestná a nostalgická byla jeho nálada, ale zbavoval se jí hudbou, zpěvem a tancem. Vytvořil si svůj velký, nádherný poklad, bohatý poetickými perlami a hudebními diamanty, a byl pevně rozhodnut nikdy se od něho neodloučit. Díky svému zvláštnímu rysu zmocňovat se všech životních událostí, radostných i bolestných, skrze poezii a hudbu a pak nechat proniknout celým tělem ve sladkých rytmických vlnách píseň čerstvě vzkvétající z pocitů srdce a tímto způsobem plasticky vyjádřit ducha písně, díky tomuto zvláštnímu rysu jeví se Čech jiným národům jako ideál dokonalého hudebníka, jenž dokáže sjednotit ušlechtilý smysl pro harmonii s líbezným talentem pro melodii. Rovněž jeho bohatě vynalézavé umění tance požívá evropské pověsti. Ono jest to, jež se od druhé poloviny sedmnáctého století rozvinulo do nebývalého rozkvětu a až do dnešního dne si dokázalo podržet svou životní sílu.“ 

Alfred Waldau